Děti noci
9. 10. 2008
Dlouho jsem v Karlíně pracovala, to místo má duši a tenhle film našel ty zajímavá místa a nějak jejich atmosféru posílil. Karlínský tunel, kaplička opravená (ale tak hrozně starorůžově) po povodni, nový most přes rušnou silnici k novým administrativním budovám Danube house, Karlínský viadukt v mnoha podobách, dělnické domy z přelomu století, oprýskaná omítka, ale jakási důstojná svébytnost z nich vysílá, malé obchůdky a autenticky vypadající večerka na rohu, kde představitelka hlavní role pracuje, Libeňský ostrov a jeho bazar s nábytkem, přítomnost řeky.
Tak Karlín tam má jednu z hlavních rolí. V roli matky Marthy Issové se objeví její matka skutečná - Lenka Termerová. Když jsem kdysi chodila do Ypsilonky, měla dvě školou povinné děti. To asi jedno z nich byla Martha. Čas letí. A celý film se díváte na Marthu. Na její nevtíravé herectví. Ve filmu se toho moc nestane, takový útržek ze života člověka, který skončil střední školu a další život je nějaký mlhavý. A je těžká cesta k dalším krokům. Jen nějak víte, že tam Martha dospěje a přes ten pláč a neštěstí v sobě najde tu sílu jít dál. Vykreslí tu postavu tak věrně, že máte dojem, že jste se seznámili s novým člověkem. Takhle na mne působil jen jeden jiný herec - Rudolf Hrušínský. Kdoví proč mne to tak napadlo. Issová má před sebou ještě hodně rolí a doufám, že se vyvine tak, jak to teď vypadá.
Mádl, druhá hlavní postava, je takový v závěsu. No dobře, scénář mu to nakazuje. Aby ji beznadějně miloval a každou chvíli si kvůli ní nechal namlátit. Možná ve mne rozpustil ten pocit že mne mnohdy ve filmu ruší (v Báthory jsem tu jeho a Polívkovu roli fakt nepochopila), ale myslím, že celkem dobře setřásl nálepku komediálního herce.
Ten film je smutný, místy až zoufale. S tím málo pohyblivým dějem by se zdálo, že se může rozpadnout v prach, ale nějak to drží. Režisérka Michaela Pavlátová natočila hezký vnitřní film. Moc o ní nevím, koukám, že už točí nějakou chvíli, ale toto je asi první film, který jsem od ní viděla. Je tam vidět citlivost a schopnost sdělit velice komorní téma.
Kromě toho, že film zřejmě předznamenal návrat jistých druhů pletených čepic mi utkví, že na Issovou znovu ráda zajdu. Jen veselé to zrovna není. Protože to období hledání si prožije každý z nás, když se mu věci mění tak nějak proti jeho vůli. Ale nakonec, nakonec to v životě dobře dopadne. Protože čas nás pomalu nebo rychleji někam směřuje.
Tak Karlín tam má jednu z hlavních rolí. V roli matky Marthy Issové se objeví její matka skutečná - Lenka Termerová. Když jsem kdysi chodila do Ypsilonky, měla dvě školou povinné děti. To asi jedno z nich byla Martha. Čas letí. A celý film se díváte na Marthu. Na její nevtíravé herectví. Ve filmu se toho moc nestane, takový útržek ze života člověka, který skončil střední školu a další život je nějaký mlhavý. A je těžká cesta k dalším krokům. Jen nějak víte, že tam Martha dospěje a přes ten pláč a neštěstí v sobě najde tu sílu jít dál. Vykreslí tu postavu tak věrně, že máte dojem, že jste se seznámili s novým člověkem. Takhle na mne působil jen jeden jiný herec - Rudolf Hrušínský. Kdoví proč mne to tak napadlo. Issová má před sebou ještě hodně rolí a doufám, že se vyvine tak, jak to teď vypadá.
Mádl, druhá hlavní postava, je takový v závěsu. No dobře, scénář mu to nakazuje. Aby ji beznadějně miloval a každou chvíli si kvůli ní nechal namlátit. Možná ve mne rozpustil ten pocit že mne mnohdy ve filmu ruší (v Báthory jsem tu jeho a Polívkovu roli fakt nepochopila), ale myslím, že celkem dobře setřásl nálepku komediálního herce.
Ten film je smutný, místy až zoufale. S tím málo pohyblivým dějem by se zdálo, že se může rozpadnout v prach, ale nějak to drží. Režisérka Michaela Pavlátová natočila hezký vnitřní film. Moc o ní nevím, koukám, že už točí nějakou chvíli, ale toto je asi první film, který jsem od ní viděla. Je tam vidět citlivost a schopnost sdělit velice komorní téma.
Kromě toho, že film zřejmě předznamenal návrat jistých druhů pletených čepic mi utkví, že na Issovou znovu ráda zajdu. Jen veselé to zrovna není. Protože to období hledání si prožije každý z nás, když se mu věci mění tak nějak proti jeho vůli. Ale nakonec, nakonec to v životě dobře dopadne. Protože čas nás pomalu nebo rychleji někam směřuje.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář